Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh je naším životním elementem

15. 2. 2009

Bůh je naším životním elementem

Říční ryby uspořádaly na Labi svou první konferenci. Téma bylo už  předem dáno. Zasloužil se o ně sumec, když jednoho rána zaslechl rozhovor mezi dvěma rybáři. „Lidé o nás říkají, že potřebujeme ke svému životu vodu“ pravil sumec. „Tak to je ale obrovský nesmysl!“ prohlásil rozhořčeně kapr. „Viděl někdo z vás vodu?“ ozval se okoun. „Jak můžeme být závislí na vodě, když ani nevíme co voda je!“ pošklebovala se štika. „A co tomu říkáš ty?“ obrátil se sumec na lososa. Viděl jsi někde vodu? Znáš přece Labe v celé jeho délce až k Severnímu moři tak dobře jako nikdo z nás. „Neviděl“ přiznal se losos, „ale slyšel jsem o jedné moudré mořské rybě, která zná všechny věci. Navštivme ji a poprosme, aby nám ukázala vodu!“

 

A tak vybraly  mezi sebou několik ryb, které se posléze vydaly po Labi k moři, aby si nechaly od moudré mořské ryby ukázat vodu. Když je moudrá ryba vyslechla, řekla: „Ó vy hloupé ryby! Ve vodě přece žijete a pohybujete se. Z vody jste povstaly a k vodě se opět navrátíte. Žijete ve vodě a ani o tom nevíte?!“

 

Přesně tak je to i s člověkem. Bůh nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Bůh nás obklopuje ze všech stran. Je nám blíž než vzduch, který dýcháme. A přesto se člověk ptá: Existuje něco jako Bůh? Kdo je Bůh?

 

„Bůh přece není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme!“